sémiotický rozbor: Nezasadím strom, zasadím rybíz!

V poslední době čtu články a sleduji přednášky na témata jako je youtubering, copywriting a marketing. Možná je to mou selekcí, ale těší mě, že komunikace vztahující se k prodeji všelikých statků a služeb přestává být primárně o manipulaci. Naopak přesvědčování, překrucování a necitlivé zacházení s propagací, mívá na publikum spíše odpuzující účinky. Jenže, když je třeba myslet na konzumenty jako na lidi a ne ovce, a dodávat jim jen to, co chtějí, je třeba umět se podívat na skutečné významy našich sdělení. Sdělení alias informací - komodit informační společnosti, toho co nakonec rozhoduje o úspěchu či neúspěchu na trhu čehokoli. Náhle přicházejí k užitku nástroje humanitních a sociálně orientovaných oborů, o jejichž praktičnosti pro běžný život často pochybovali i sami absolventi studia výše zmíněných vědeckých směrů. A tyhle myšlenky mě několikrát obrátily ve vzpomínkách na sémiotiku. V tomto článku se vracím do studentských let a šťourám se ve svém přístupu k lidskému bytí.

Nastínění atmosféry a motivace

Květen, šeříky, to vždycky myslím na školu a maturity. Na gymplu jsem jich zažila šest a truchlila pro odchod každého ročníku. Když jsem nedávno probíhala areálem Sokolíku, zaregistrovala jsem malý ovocný keřík podepřený dřívky. Že nejsem žádný zahradník, viděla jsem rybíz (ač je to nejspíš angrešt). A jak si tak běžím, hlavou mi jde rým "Nezasadím strom, zasadím rybíz." Motto, které si dala naše třída na maturitní stužky. Vzpomínám si, že nikdo tenkrát s ničím moc zajímavým nepřišel, možná byly ve hře nějaké klišé. Pak spolužák Jakub na tabuli napsal tohle. Třídnímu a pár lidem, kteří jsme byli dostatečně arogantní, abychom ostatním vnutili svou představu, se text líbil a vůbec, z nedostatku relevantních alternativ se natiskl na vínové koženkové pásky stříbrným písmem právě tento text. Dovolím si říct, že nikdo z nás moc nedokázal vysvětlit, co tím chtěl vlastně básník říci. Já si vzpomínám, že jsem měla z toho motta takový rebelský pocit. Ale přitom nebylo prvoplánové a ještě k tomu jemně poetické. Každý od babičky po prváky si v tom mohl najít, co chtěl, ale spíše si myslím, že to nestálo nikomu za snahu. Vím, že mi bylo dost líto, že nás v tom tenkrát ve třídnické hodině náš profesor literatury nechal a význam nepomohl už ve chvíli, kdy byl text vybrán, více rozkrýt. Takhle zpětně mě napadlo, jestli bych to motto nezkusila přece jen rozšifrovat a přesvědčit se, jestli může mít pro můj současný život nějaký význam. Stojí za to se ho stále držet? Rezonuje s tím čím jsem?

Nástroj

Sémiotika. Snad nikoho neurazí, že se mi asociuje spíše jako insider joke z mediálních studií. Stejně jako pojmy diskurz a paradigma. Nevím, jestli se s touto disciplínou dá vůbec setkat někde jinde. Snad ji v trochu jiné formě vytahují na ty, co mají něco více do činění s cizími jazyky. Sémiotika pomáhá rozkrývat význam znaků, symbolů, pojmů a je to nástroj právě dělaný na takové výzvy, jako je naše maturitní heslo. Sranda nesranda, blbé je, že kdyby to, co slova diskurz a paradigma představují a otázky, které otevírá sémiotika, chápalo a bralo v úvahu více lidí, bylo by nám na světě nejspíš zase o něco lépe. Všechny totiž tak trochu říkají, že dokud si jasně neřekneme, co který pojem vlastně znamená, můžeme vést diskuse o čemkoli donekonečna, prakticky bez šance na shodu. Je totiž více než pravděpodobné, že ač používáme stejná slova, bavíme se přesto často každý o něčem zcela jiném. 

Hmm a tady trochu bokem... Výše jsem psala, jak je kdekdo citlivý třeba na skrytou reklamu. Ale na to, jak politici zkreslují významy, se mi zdá, že možná zase tak citliví nejsme. A nebo platí varianta, že přibývá vnímavých obého, jen je ještě pořád dost těch, co vnímaví nejsou. Konec vsuvky.

Já se s pomocí amatérské sémiotické analýzy zkusím zamyslet nad tím, jestli jsem se dosud v životě řídila posláním našeho poetického motta. V tomhle místě ještě vytáhnu jméno de Saussure, Věděla jsem, že za základy sémiotiky stojí hlavně jedna osoba, ale kdyby tohle jméno bez velké námahy nevysypal z rukávu jeden intelektuál na baru U Černého kocoura, tak bych ho tu neměla. (A to by určitě byla velká ztráta pro množinu klíčových slov, které jsou zde použity) Nevím, jestli to dává smysl, ale pro zachování přirozené naivnosti příspěvku, jsem na jeho téma raději nic cíleně nečetla a zkusila ho zpracovat jen z toho, co mé mozkové spoje po letech zachovaly.

Analýza

Nezasadím strom, zasadím rybíz!

Verš si zakládá na intelektuálním humoru. Jde o nadsázku. Vykřičník dává zprávě říz a rozhodnost.

nezasadím

Představuje revoltu mládí a pubertu. Dělání opaku toho, co se očekává. Je to vzpoura tradici a přerušení kontinuity.

strom

Je tradice a dlouhověkost. Konzervativní hodnota, která přetrvá generace. O tom jaký to bude strom, jestli lípa, dub nebo kaštan rozhoduje zvyk. Strom je v přeneseném významu životní poslání a myšlení ve velkém. Může představovat trvalý projekt – rodinnou firmu, generační dům nebo založení sportovní ligy. Když se na strom podívám jako na povolání, je to tradiční uznávaný obor činnosti (který vyberou rodiče). Když na strom myslím jako na cestování, vidím Hanzelku a Zikmunda. Strom je dar budoucím pokolením, je totiž možné, že většinu svého života z něj nebudu mít žádný prospěch.

zasadit strom

Strom se sadí, aby bylo zanecháno něco trvalého. Strom se sadí s myšlenkami na budoucnost. Strom zasadí, ten kdo dosáhl dospělosti a přebírá zodpovědnost. Udělat to, co dělaly předchozí generace. Držet se obvyklých postupů. Automatické stereotypní přebírání starých pořádků. Úkon, který předpokládá nekritickou důvěru ve správnost daného aktu. Akce, kterou není třeba promýšlet, neplyne z rozhodnutí něco udělat, ale ze zvyku. Nebere ohled na konkrétní situaci a podmínky.

nezasadím strom

Zhodnocení možností a odmítnutí. Provedení informovaného rozhodnutí. Uvědomění a odvaha se postavit běžné praxi. Nechtít dospět podle běžných kritérií.

zasadím

Něco zasadit značí aktivní přístup. Udělat něco, co má účinek a důsledky. Ochota přece jen udělat něco tradičního. Zkouška dospělosti podle vlastních představ. Nezasadit nic by znamenalo pasivitu a rezignaci.

rybíz

Ovoce, které je trochu kyselé a ne každému chutná. Je to spíše staromódní nebo retro ovoce, ze kterého dělala babička sirup. Je to ovoce evokující vzpomínky na dětství. Není módní, ale spíše hipsterské. Je to praktická rostlina v tom směru, že se dá v sezóně oďobávat. Sklizní z jednoho keře rybízu se nedá živit celou zimu, je to spíše okořenění obvyklé stravy. V přeneseném významu by rybíz mohl být vedlejší pracovní úvazek, neobvyklá nika nějakého oboru. Představuje spíše koníček než životní poslání, cestování za přáteli po okolních zemích a první garsonku.

rybíz vs. strom

Životnost keře je relativně krátká, nepřetrvá generace a nebude mít majestát stromu. Ale v celkem krátké době vidíte výsledky. Rybíz jako ne-strom je snahou myslet out-of-the-box. Strom má dělat dojem. Rybíz je drobné potěšení. Rybíz je malý rozměr a je snazší rozumět tomu, co pro nás znamená. Provedení sadby rybízu je dostupnější. Strom je velký, je těžší vymyslet, kam ho zasadit. A taky je jeho generace přesahující význam více vzdálený našemu chápání.

zasadím rybíz

Reakce na tradice s nadsázkou. Zasadit rybíz místo stromu je trochu rebelské. Je to pokus o to vyčnívat. Nejde     o nic megalomanského, co by při neúspěchu znamenalo velké ztráty. Přesto je třeba se o keř starat a ovoce sklízet. Pro generaci našich dědů je zasazení jednoho keře k smíchu a nedělá to na ně dojem. Generace našich rodičů možná neměla potřebu sadit cokoli, aby dělala dojem. Pro naši generaci dětí z města je i pár sezón přeživší keřík zážitek.

Rozprava

Samotný rým "Nezasadím strom, zasadím rybíz!" mi říká, že přistupovat k životu s humorem je oblíbené nezávisle na časoprostoru. Pokud by si měl člověk zvolit mezi nátlakem, poučováním, dramatizováním nebo odlehčením situace. Dobrovolně bude většina určitě volit, se nad nástrahami života raději zasmát. Být toho schopen v kritických situacích je však otázka druhá. Pamatuji si velké rozčarování z toho, jak moje vidění sebe sama jako pohodového a veselého člověka, bylo po setkání s výzvou v podobě své zmenšené verze silně otřeseno.

Když "nesadím strom" reaguji na konzervativitu. Dříve se nejspíše očekávalo, že se lidstvo chová přirozeně racionálně. V poslední době se více zdůrazňuje nutnost podrobovat kritickému hodnocení běžné lidské konání. Zamyslet se nad tím, co je vlastně ještě funkční a čemu je naopak třeba se vyhnout. V jednání lidské společnosti je spousta stereotypů, které nám vlastně brání v rozvoji a my nejsme schopni si to uvědomit, nebo připustit. A to nemluvím o neskonalém množství lží a zkreslení, o kterých většina nepochybuje, že jsou pravda. S kolika výzvami jsem se v tomhle směru na rodičovské setkala. Chcete pár? Jak má vypadat porod. To, že tak, jak ho známe z porodnice a TV vypadá jen asi posledních šedesát let. Že sice mnohé problémy vyřešil, ale mnoho nových způsobil. To jak děti nosíme v náručí a jak je motivujeme k rozvoji motoriky stojí za to konzultovat s někým, kdo se tím skutečně zabývá a ne s 30. vydáním 20 let needitované knihy o miminech. A to nemluvím o nutnosti uvědomělosti v tom, u koho se inspiruji pokud jde o komunikaci s dětmi a všemi ostatními. Budu-li volit běžné výhrůžky a podplácení nebo se budu snažit se přeučit na naslouchání a popis. Je toho mnoho, co je třeba zpochybnit. Od výklad historie ve školních učebnicích, které by už pomalu dokázal proškrtat kdejaký pravidelný divák National Geographic, přes skladbu naší stravy až po pracovní dobu. 


"Zasadit rybíz" je forma sebevyjádření. V současnosti se ve společnosti snadněji orientujeme podle jedinečných lidských příběhů, než na základě ideologií velkých institucí. Vybočení z řady nám pomáhá být identifikovatelný v záplavě ostatních. Rozhodnutí se pro to, "zasadit rybíz", má naznačit, že pokrok nemusí nutně představovat tvorbu nových věcí, ale nový pohled na věci staré. Oživování starých myšlenek v nových kontextech. Výběr drobného ovocného keře ukazuje na opatrnost a neochotu riskovat velký zisk nebo ztrátu. Vede nás k tomu, nepouštět se radši do žádných větších akcí. Někdy je však možná lepší věnovat se malým projektům, protože alternativou je často nečinnost. Jsme ve světě, kde nás má mnoho možnost udělat "něco", jen opravdová hrstka má šanci vytvořit opravdu velkou věc. Já to vnímám tak, že to mnohým otvírá dveře a ubírá jim ostych pouštět se do aktivit, které znamenají drobné zlepšení jejich života a života v jejich okolí. Třeba onehdy jsem potkala skupinu žen cvičících v parku v celkem nevkusných pozicích, žádné líbivé taiči to nebylo. Ale viděla jsem taky rybíz, nabily se energií městské zeleně, oživily veřejný prostor a překonaly stud. Svůj rybíz jsem sázela při studiu španělštiny, nebo ultra levicových mediálních studií (což mi došlo až ke konci druhého semestru :D), když jsem se vdala, nekonečně dlouho kojila děti a naposledy, když jsem se rozhodla stát parkurovým běžcem. Čímž je myšleno běhání kolem řeky po čtyřech a technicky dokonalé opatrné přelézání překážek, které dokáže přeskočit každý žák třetí třídy. 

Motta a citáty jsou v kurzu, mnozí si jimi dokážou zaplácat nástěnku na Pinterestu, jiní si neodpustí denně tři olajkovat na Facebooku. Podněcují naše emoce, vyvolávají obrazy a vzpomínky. Nejsou to jen rýmy, skutečně nesou poselství. Já byla zvědavá na význam toho, které jsme jako svěží mladí maturanti byli ochotni nosit zavěšené na poloprázdných plandavých taškách do školy (za školu). Těší mě, že se s ním i po letech můžu ztotožnit. Nelituji toho, že bylo naše stužkovací heslo zvoleno trošku pod tlakem. Je to myšlenka, která skrývá pozitivní motivace, nadhled, nebere sama sebe se moc vážně a dá se jí inspirovat i s odstupem let. A co vy, pamatujete si, co jste měli na stužkách? Co říkáte na náš rybízový rým? Odpovídá význam toho hesla mému rozboru? Byla to sémiotika? A co říkáte na to sadit rybíz a snít při tom o stromu? Jsem zvědavá na vaše komentáře nebo maily.

Díky, že jste si našli čas.

Michaela

hnizdeni@gmail.com